neděle 6. dubna 2014

Sitzfleisch aneb Jak jsem se přecenila

Díl druhý

Když už jednou ušijete rovný šev, poté varkoč a pážecí přehoz, řeknete si, že to nemůže být náhoda a že se vám to probuzení do vědomosti nezdálo. A protože je vám líto nezhodnotit ty dva tisíce, co si v elektru účtovali za tu obyčejnou singrovku, v níž není plastová snad jen jehla, hledáte, kam svůj nečekaně nalezený um upřít nadále. Tedy alespoň já to tak měla.



S rezonujícím "A já si jí ušíju, ušíju z krepovýho papíru" uvnitř svojí hlavy jsem se vypravila nikolivěk do papírnictví, jak by někteří z vás možná očekávali, ale do knihkupectví. Tam mají papíru taky habakůk. Ba co víc, mají tam tuny papíru potištěného tradičními i lehce nečekanými návody. Překlopýtala jsem zrakem šperky z tekutého polymeru, květiny z papíru (nejspíš krepového. Nakonec  květy jsou pohlavími orgány rostlin.), hrátky s vlnitým kartonem (Hrátky s vlnitým kartonem?! Úplně mě to rozvlnilo.), kouzlení s cédéčky či indiánský patchwork... a našla Šití krok za krokem. Steh za stehem by vyjadřovalo podstatu lépe, ale uvnitř se na křídovém papíru skvělo vše podstatné pro nemotorné knihomolky posedlé touhou zotročit si metráž k obrazu svému.

Večer jsem pak sebekriticky přemýšlela, jestli ty tři kila za knížku nejsou jen další vyhozené prachy a nenávratná investice. Vytrvalost nikdy nepatřila mezi mé silné stránky a mým největším koníčkem vždy bylo vzdávání se těsně před cílem a utíkání od započatého čehokoli.

Dalším stehem, pardon krokem, a zářezem v šicím stroji se nicméně staly gatě ušité podle Burdy pro absolutní začátečníky. Jen pyžamového střihu, protože na boj se zipem bych si tenkrát (začátek února) netroufla ani v nejdivočejším snu. A na nich se ukázalo, jak moc se přeceňuju. Dle návodu jsem se obkroužila krejčovským metrem, míry pečlivě zaznamenala a marně pro sebe hledala jednotnou velikost v tabulkách. (Podotýkám, že úprava střihu je pro mě sci-fi dosud.) A zatímco dvoudílné plavky si snadno dle obvodů svých objemů zkombinujete mix&match, u jednodílných kalhot to jde tak nějak stěží.

Velikost střihu jsem logicky podřídila větší míře s naivní nadějí, že v pase to pak stáhnu páskem. O tom, jak jsem se se šitím popasovala, se tu ani rozmazávat nebudu. Dopadlo to celkem obstojně. Bohužel v Burdě jsou stejně jako já maximalisté, takže i mnou nadsazená velikost by dobře padla slonímu mláděti, pokud by mělo jen dvě nohy. Na první pohled bylo jasné, že tady něco nesedí a sedět nebude. Po navlečení jsem vypadala jako účastník závodů ve skákání v pytli, nebo jako z fotografie ze zaručené reklamy jak zhubnout 20 kilogramů - verze "potom". A přestože jsem vždy byla posedlá pocitem, že mě příroda poněkud nadstandardně obdařila v dolních partiích, do optimismu Burdy o velikosti 40 se mi mnohé hmotnosti ještě nedostává.

A tahle věc má pozadí. Dokonce rozdělené na dvě půlky. Sitzfleisch. Člověk by si myslel, že lecjaká ctihodná dáma typu hruška to má v kapse a trpělivost a vytrvalost budou jejím druhým jménem. Proč tedy já? Jsem přelétavý netrpělivý větroplach, kterého v dětství nic nenaštvalo víc než v návodu papírové vystřihovánky pokyn "nechte 24 hodin zaschnout". Pro mou slibnou modelářskou kariéru přišel vynález vteřinového lepidla pět minut po dvanácté.

Jak potom zrovna mně mohlo od pasu dolů v pubertě vykynout takové ideální příslušenství vytrvalců? Chtělo by se mi věřit, že je to jen kontrast k nebývale štíhlému pasu, jenž v dobách mé největší slávy čítal 56 cm. Kdyby ovšem nebylo té konzistence, která má k fleisch daleko asi jako párek z hypermarketu.

Bylo mi to záhadou, dokud jsem nesitzla k šití. Najednou můj fleisch projevil neskutečnou přilnavost k židli. A možná to nakonec přece jen bude tou konzistenci.  Čekám, kdy ten podtlak povolí a dovolí mi věnovat se i jiným věcem. Ale má vysokou adhezi, potvora.



5 komentářů:

  1. Ten poslední odstavec mě fakt rozesmál :oD Marf.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-) Je to podobné jako ve scéně z Trháku, v níž se listonoška nemůže odlepit od okna...

      Vymazat
  2. Tak jsem se prosmála od začátku až do konce, výborný recept na zlepšení nálady způsobené nechutným návalem práce...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to mám radost, že jsem ti (aspoň trochu) prodloužila život :-)

      Vymazat
  3. tuhle jsme to cetla v noci, po kojeni, a fakt jsem se bala, ze tim rehotem, chechotem, tlemenim a vzlykotem od smichu vzbudim muze a deti :-) jana

    OdpovědětVymazat