neděle 29. listopadu 2015

Nedělní chvilka poezie: Let

LET
noc fluoreskuje, svléká se
donaha
temný svět
do černi rána propadá se
podlaha
vzlet
do hlubin
létat se dá jen dolů
navzdory zítřkům našich vin
navždy spolu
tma. svobodný a volný pád
nenávratný noční let
a na dno nedohlédnout
zavři oči. jedenkrát
a naposled
do prázdna vzlétnout

Uzená zebra

Před lety jsem se procházela městem a zaujala mě vývěska před řeznictvím, na níž nějaký vtipálek umazal háček. UZENÁ ZEBRA. Ano, Jindřichův Hradec je rájem exotické gastronomie.

Ve stejném duchu je i tohle tričko. Zebří potisk není na bílé, ale na šedé, takže až tolik neřve (jak dělá zebra, taky ržá?). Je prostě uzený.


 

 


sobota 28. listopadu 2015

Mikina s rolákem a kamínky

Děti stranou! Chodím do práce, takže tepláky už ne. Ale teplákovinu jo, zase jsem z ní něco vrhla. Tady je mikina s rolákem, dozdobená nažehlovacími kamínky.



 


pátek 27. listopadu 2015

Trestanecké (a úplně obyčejné) triko

Pruhy od Michas byla moje láska na první pohled. A triko opravdu není za trest, i když mnohým z vás může asociovat mundúry a mřížoví. Materiál je tak příjemný a přitom není úplně tenký... takže vlastně i láska na první dotek.

 

        


čtvrtek 26. listopadu 2015

Aspoň kapičku štěstí (šaty z elastické teplákoviny)

Ne, vážně jsem neumřela. Ba co horšího - ani jsem nepřestala šít. Jen je čím dál těžší ukecat manžela (který má pocit, že při mém pracovním výkonu musí zachraňovat domácnost, a přichází tak o poslední zbytky smyslu pro humor), aby mě vyfotil. Tak to sem teď začnu vrhat hromadně...

První na řadě jsou šaty, co jsem si ušila dopoledne před vernisáží... Nějak mě přepadla ctižádost mít na každou vernisáž nové šaty. Obávám se, že je to jediná ctižádost, která dojde naplnění... (a možná ani to ne ;-) )







úterý 3. listopadu 2015

poprvé a posté

kdybys mě mohl obejmout
až praští kosti
a směla bych plout
na hoře lhostejnosti
dívala bych se přes
sluneční clonu
polednem vyplaví mě jez
půlnocí bezděčně tonu
jak ji vytvarují tvoje ústa
z mých horkých hlubin vyrůstá
krajina písečně pustá
podrobených písků stíny
hrnou duny do roviny
zoufalství a viny
noc se vrývá do jazyka
a vzlyká
tebou i mnou proniká
poprvé a posté stejně
rty lapám za okovy nebe
tma nás beznadějně
jebe

neděle 1. listopadu 2015

Nedělní chvilka poezie: Odraz

odraz

Thursday, October 5, 2006 8:47:30 PM

počítám zápalky kolik jich uvnitř zbylo
plíce jsou velké nepropustné silo
hrudní kost svírají železná madla
duši černě batikuje líh
nic nevidím když koukám do zrcadla
vnímám se jen očima ostatních