pondělí 31. října 2016

Šaty s kapkou deště 2

Protože mi šaty s kapkou deště 1 zabavila kamarádka, hledala jsem si do deště jiného kamaráda. Lillestoff nezklamal a hodil do placu tuhle teplákovinu. Čtyřletý syn po mně hodil obdivným okem a prohlásil: "Mami, ty seš krásná! Ty jakoby pršíš!" Pak mi šaty pochválily ještě děti ze školky, co přišly k nám do muzea... tak nevím, jestli to není moc. Ale co! Dětem se líbím! Jsem správná muzejní pedagožka. Rok narození by tomu nasvědčoval...




neděle 16. října 2016

Princezna Pampeliška

Čekám na poryv podzimního větru, který rozčísne chomáčky petrolejového chmýří na šedém podkladu a společně s ním mě odnese. A budu nafoukaná.

Zšeřelým pokojem za stínem hnědé panelákové rolety, která často v neplánovaném okamžiku za hlasitého prásknutí vystřelovala vzhůru, se line jen světlo z dětského diaprojektoru Diax 3. Světlo může i vonět. Možná jak horce zahřívá drobné prachové částice, které víří místností. Ještě intenzivněji to zavoní, když bratři vloží do promítačky "film". Nemá ani 24 políček za vteřinu, ale tak na celý film. Když zatočíte kolíkem po straně, posunete svitek o políčko dál.

Nejdřív musí bratři vyzkoušet, jak film vložit, aby to nebylo vzhůru nohama nebo zrcadlově převráceně. Na obrázky by to nevadilo, ale dole pod nimi je vždycky jedna věta vyprávění. Když máte k pohádce i knížečku Moravské ústředny Brno, dozvíte se o něco víc.

Princezna Pampeliška je smutná. Tak smutná, že to ani nedokážu pochopit. Chci ji promítat pořád dokola a bratři protestují. Radši by viděli Jak se Honzík učil latinsky nebo Veselé válčení barona Prášila. Proto si její příběh sama sobě hraju v loutkovém divadýlku. Mám blonďatou princeznu s vlasy ze žlutého filcu i Honzu. Princezna mi kdysi upadla a má sundavací hlavu. Když ji na konci unáší vítr, vždycky ji to setne. Je pak úplně sťatá. Hlava jí visí na vodicím drátu jen za závoj.

Myslím na ni, když každé jaro foukám do odkvetlých chomáčů. Myslím i na Ferdu a na sadomasochistické choutky slečny Berušky, která funěla schválně málo, aby se mohla kochat, jak mravence s puntíkatým šátečkem mydlí rákoskou. Ale princezna vede. Když je v plném květu, trhám ji hned u země a dlouhé stonky rozděluji na tenounké vlásky, které se pak v kyblíčku s vodou zkroutí do překrásných lokýnek. Mám od bílého mlíčí ruce celé černé a podle krásy účesu si volím miss pampelišku.

Je podzim, čekám na nejsilnější poryv větru a nejsem ani trochu smutná. Vím, jak má pampeliška odolné kořeny. Možná nejodolnější ze všech plevelů.












úterý 11. října 2016

Duffle Coat ze svetroviny

Pro duffle coat jsem měla vždycky slabost. Jak se něco zapíná na rohy či olivky, poutá mě k tomu nespoutaná vášeň. Zapínání na rohy dokonce existuje jako prefabrikovaný výrobek, který ale neseženete na malém městě. Nebo možná v jiném jo, ale ne tady. Tady jsem byla šťastná, že jsem natrefila na pěkný provázek a dřevěné olivky. A pak jsem zjistila, že ty úplně nejoriginálnější originály tradičních anglických kabátů mají stejně konce provázků nepřekryté koženkou. Takže jsem jen uzlíkovala a přišívala je ručně. Fujtajbl.

Látku (svetrovinu) mi v unuo jako vždy odeslali obratem, ale tentokrát měl nějaký obr zásek dopravce, takže dorazila téměř po týdnu. Mezitím jsem stihla objevit klasický duffle s takovou megaslevou, že jsem si ho objednala (bo to se ani nevyplatí šít)... Jenže jsem stejně neodolala a svetrovinový si spíchla jako záložní variantu pro teplejší dny. Je jednoduchý a líbí se mi skoro víc. Tak doufám, že i vám.










pátek 7. října 2016

Zase triko a tentokrát výstřih na knoflíčky

Když člověka baví šít, neznamená to, že se nemůže udržet, aby nedržel jehlu v ruce. Naopak. Snaží se dělat vše pro pokrok a mechanizaci. Stehování, stříhání ba i špendlení je nutné zlo. Vlastně se snažím stehování vystříhat, na stříhání bych potřebovala mít o (řezací) kolečko víc a špendlím jen v sebeobraně. Ale takový šlapání pedálu!!! Jo! Muži rádi tlačí pod podrážkou plynový pedál a my ženy, co jsme tomu propadly, ten od šicího stroje. Vrr! Vrr! Silné stroje, to je naše. Takový průměrně hlučný overlock nahradí ženě mnoho stád koní pod kapotou. A my navíc nejsme stádní typy, že.

Pročež nemůže nikoho překvapit, že se mi v policích válí spousta ručníků s utrhanými poutky a knoflíků, které se tváří, že nikdy nikde přišité nebyly a jsou jen náhradníci. Opravy nee. Fakt ne-e!

Tričko s výstřihem na knoflíčky je proto největším výkvětem mých ručních prací. Když se vám bude zdát, že horní knoflíček je šejdrem, tak vězte, že se vám to nezdá. Je, ale jen v tahu. Na svlečeném triku je krásně rovně. Jen na oblečeném je to v tahu. Asi bych ho měla přešít o kousek vedle, ale... už se znám a nemám od sebe nereálná očekávání. Nejsem pak sama ze sebe zklamaná. Nanejvýš se mohu příjemně překvapit. Zkuste se zeptat za půl roku. Ale osobně to považuju za šibeniční termín.




pondělí 3. října 2016

Lille šaty + FOTONÁVOD Slepý steh aneb Jak na overlocku ušít celé tričko

Dva roky. Nekecám dva roky mi trvalo, než jsem si vzpomněla, že jsem tehdy k overlocku dostala i sadu přídavných patek. Tedy občas jsem si vzpomněla, že tam něco bylo, ale teprve teď jsem se odhodlala, že konečně zjistím, co vlastně umí.

A na šaty z Dreamy Mustard od Lillestoff jsem vyzkoušela hned dvě z pěti. Na všívání paspulek a na slepý steh. A nevidomý štych jsem rovnou nafotila, abych demonstrovala, jak snadno zakončit délky, a tím pádem na overlocku ušít celé tričko (s náplety to jde samozřejmě taky).

Tak nejdřív šaty. Paspulí jsem výstřih nějak moc navolnila (příště budu ještě víc utahovat), ale na manžela to fungovalo dobře (tak možná až tolik utahovat poměry nebudu).