Tkalcovský stav mysli

 Náš svět je utkán z myšlenek. Stav mysli skládá v tkaninu vlákna idejí a tvoří osnovu. Mezi ní proplouvá člunek nápadů a vkládá útek. 


Mnozí dávají přednost pevným a neměnným látkám. Plátno, kepr a ti zcestovalejší zvolí pro své myšlenkové pochody atlasovou vazbu. Pevná osnova, nikam neuhýbající vlákna. Lineárně běžící nápady.


Mám mnohem raději úplet. Vlákno se netáhne rovně, ale je popleteno do roztodivných spletenců, vrkočů, klubek… Někdy podle pravidel, jindy jen dle fantazie. Vlákno běží po spletité trase a kroutí se jako pružina, proto pruží, vytahuje se a smršťuje. Je tvárné. V plátně nit nepéruje, protože je vlákno stejně dlouhé jako délka látky, míří k okrajům tou nejkratší možnou cestou.


Jistě. Někdy také musím srovnat myšlenky do čtyřstupů, že plují paralelně vedle sebe po útku. Ale sotva se vydám z práce domů, moje fantaskní spletence na mě zase naskáčou jako blechy. Šťastné blechy. Hrajeme si spolu na bleší cirkus. Lidé se po mně otáčejí. Nesmála jsem se nahlas?


Mám ráda, když si vyplétám svůj vnitřní svět. Z hravosti, příběhů, lidí. Každému přidělím jeho vlastní nit. Někdy se táhne se mnou, jindy se dělí. Obmotává mě a trochu dusí, přiškrcuje, zarývá se. Jiná se nachmoustá v hebké chomáče a vytváří měkké trampolíny pro pády z nápaditých výšek. Kam zapadl nápad? Zabořím prsty do chomáčů, ale proklouzává.


Mám ráda svoje myšlenky, vize a nápady. Hraju si s nimi, barvím je a maluji na ně hořkosladké vzory. Ale držím je si je pod pokličkou. Jen sem tam vytryskne nějaká na povrch, abych ostatní ujistila, že jsem pořád ještě blázen. Hýčkám si svoje příběhy a stáčím je ve smyčky svítících vláken, v pestrobarevné cívky i vysoké kóny myšlenkových nití. 


A těším se, že spolu s mými myšlenkami jednou vyšijeme historky natolik silné a pevné, že už nebudou moci zůstat uvnitř.



Komentáře

Okomentovat