Jsou všude. Někdy víc a někdy míň. Dvojky. 22 a 222 nebo 2222. V registračních značkách a číslech popisných už je ignoruju. Znáte to, jak kouknete na hodinky a mrká na vás zrovna čas 22:22. Tedy pokud jedete v digitálu. Jeden čas jsem se nemohla skoro pohnout, abych všude neviděla číslici 2 v různých kombinacích. Dokonce i ze zrcadla na mě čouhaly dvě dvojky (jo, jsou tam pořád).
Když jsem bydlela v Českých Budějovicích a plánovala cestu do Karlových Varů za kamarádkou, hodila jsem si trasu s přesnými adresami do internetového vyhledávače. „222,2 km,“ hlásal displej. „No, to si děláš srandu!“ vyprskla jsem nahlas. Když jsem po pár hodinách dorazila do cíle určení, rozšířily se mi opět zorničky: „Ty máš byt číslo 22?!“ „Aha, no jo, to ani nevím,“ odpověděla kamarádka.
Radši jsme se šly cournout do Slavkovského lesa. Stromy, větve, vůně a tak všechno, co k lesu patří. A najednou 22! Doopravdy! Na stromě nalepená číslice. Kamarádka se ke mně s úžasem otočila: „Ty Máří, tohle fakt není normální!“ A protože jako skoro vědma (skoro proto, že je neobyčejně pragmatická) měla doma zásoby okultní literatury. Hledaly jsme a našly: Číslo 2 se vztahuje k vašemu božskému smyslu, účelu života a poslání. Číslo 22 vás vyzývá, abyste pilně pracovali na svých plánech a snech, abyste pracovali na vaší duchovní cestě.
Po návratu z výletu už jsem v Budějcích dlouho nepobyla. Dnes už manžel mě zatáhl místo do jeskyně do Jindřichova Hradce. Tehdy čítal přes 22.000 obyvatel. Občanů města od těch dob dost ubylo, protože trendem je tady spíš se odstěhovat. Neptejte se mě proč, řekla bych vám pravdu. Jen my opět šli proti proudu. Když se můj drahý zákonitě rozhodl, že mě přeci jen pojme za svou zákonnou choť, zase jsem pátrala na netu. Našla jsem, kolik je v republice žen s mým budoucím příjmením. 222. Pro jistotu jsme se brali 21. den v měsíci, abychom to nepřehnali. 22. jsme se vzbudili už jako manželé.
Vy si možná myslíte, že si to jenom vsugerovávám a vymýšlím a ty dvojky všude vidím, protože se na to soustředím. Ne, už je opravdu ignoruju. Vím, že tam jsou a číhají, až se zase podívám. Jasně si vybavuji toho udiveného zubaře, když jsme dorazili s mladším synem na prohlídku. „Víte, že má 22 mléčných zubů?“ „Nevím, ale nepřekvapuje mě to,“ odvětila jsem se stoickým klidem. „U mléčných zubů jsou nadpočetné kusy velmi vzácné,“ zdůraznil, abych to pochopila. Že mám výjimečné dítě. Žraloka mezi předškoláky.
A přichází rok 2022. Teď se dvojkám nevyhnu, ani kdybych se rozložila na prvočísla. A když začnu hodně pít, uvidím je dvojmo! Navíc mi v roce 2022 bude zbývat do důchodu už jen 22 let, a to je rozhodně pozitivní zpráva.
Tak dvojnásobně šťastnej a veselej rok 2022. Třeba nás opravdu posune dál na naší duchovní cestě blíž k našim snům. Všechno bude tak něj umocněné - na druhou.
Komentáře
Okomentovat