Některé filmy může člověk sledovat do nekonečna a ještě dál a pořád v nich objevuje něco nového. U některých navíc zjistí něco nečekaného i u sebe. Kolikrát jsme viděli od dětství Sedm statečných? A teď naposledy jsem při jejich sledování zjistila, že už jsem opravdu stará. A víte proč? Mně už se líbí skoro všichni! No fakt! Téměř každý z těch chlapíků, kteří se i přes rozličnou motivaci rozhodnou pomoci mexickým vesničanům před tlupou banditů, mi něčím imponuje. A to je určitě známka senility. Nebo ne?
Když jsem byla malá holka, jako jediný zajímavý mi připadal Chico. Horst Buchholz byl mladý, měl líbeznou tvář, útlou postavu a ještě se všeho vzdal kvůli dívce svého srdce. Ideál.
Jako druhý se v mém hledáčku objevil samozřejmě Vin. Steve McQueen vůbec disponuje nejdelší časovou osou, spojující generace žen. Naskočí to v pubertě a je to doživotní záležitost. Jediný, který by ho v celé historii kinematografie mohl překonat, je Paul Newman a o mladších ročnících ani nemá smysl mluvit. Nuda nuda šeď šeď. Strčte si všechny Brady Pitty, Leonardy, George Clooney někam, nebo Quentinovi pod matraci.
Ale teď jsem se zřejmě posunula do dalšího levelu. Na scénu nastoupil Chris v podání Yula Brynnera. „Vždyť je to pěknej chlap,” říkám udiveně s otevřenou pusou nahlas. Jak jsem si toho mohla dřív nevšimnout? Ta sebejistota, jiskra v oku, krásné ruce a charakter. Je to karakter! Páni, proč jsem to tolik let neviděla?
Ale ono to pokračuje dál. Bernardo! Kombinace Charles Bronson s hlasem Jiřího Bartošky by vůbec měla být trestná. Bojím se to zhlédnout v originále, že bych byla zklamaná. Barťák má hlas, s kterým by klidně mohl vypadat jako mrňavý, tlustý skřet a bylo by to jedno. Kdysi jsem platonicky milovala jednoho kolegu, který měl tak nádherný hlas, že když řekl do telefonu jen „Marie“, pobíhaly mi nervové vzruchy zmateně kolem páteře sem a tam a nevěděly, kam zaplout.
Na mužích jsou vůbec nejdůležitější tři věci: ruce, hlas a charakter. Ne nutně v tomto pořadí. Ruce o svém majiteli prozradí nejvíc. Podle vědců je to jedna z prvních věcí, které žena na muži naprosto automaticky a podvědomě zkoumá. Stejně jako muži u žen nevědomky (někteří i vědomky) sledují ten správný poměr pasu a boků. Máme to zakódované v genomu, protože obratnost mužů a plodnost žen jsou pro budoucnost lidstva klíčové.
Ale aby synapse zase sepnuly zpátky: Charles Bronson si střihl hlavní roli i v dalším nejlepším westernu Tenkrát na Západě, kde proti němu hrál ten nejcharismatičtější padouch všech dob. Frankovi v podání Henryho Fordy chybí charakter, ale zase mu zásadně přebývá jiných předností… Ach jo, těžká volba. Ale ne, karakter je důležitější a já vždycky byla orientovaná na slušné chlapce, jako jsou třeba Marek Eben nebo Ondřej Havelka. Rebelové nejsou nic pro mě. A navíc zloduši. Takže když western/eastern raději třeba Old Shatterhand, to je slušný kompromis mezi vzhledem a charakterem. Navíc skvěle hází polystyrenovými balvany. Vinetou ne, protože má dlouhé ulízané vlasy. Přes to nejede ani vlak ze Sweetwateru.
Takže si škrtám taky Calveru. (I když v Prázdninách byl Eli Wallach opravdu stařík k pomilování.)
Ve své fantazii úplně vidím fiktivní rozhovor s úředníkem zkoumajícím přitažlivost mužů v závislosti na mentálním věku žen. Odškrtává si v dotazníku:
Chico? Líbí. I když už spíš tak mateřsky. Je to ještě děťátko.
Vin? Líbí.
Chris? Líbí.
Bernardo? Líbí.
Britt? Jo, má takové hbité ruce…
Lee? Asi jo, ale je mi ho trochu líto.
Harry? Ani nevím, i když není marný.
Calvera? Zaváhám. Úředník to vidí. „Ne, Calvera fakt ne!“ dodávám rychle.
Dobře. A v celkovém hodnocení zaškrtává položku ZRALÁ ŽENA.
„Zralá,“ říkám, „to není úplně špatný, to jsem vlastně pořád k nakousnutí, ne?“
Úředníkovi smíchy poškubává koutek a obrací papíry tak, že vidím, co bude následovat: Vyzobaná slunečnice, stará vylítaná Dakota, stará vražda, klimakterický diblík…
To je ta kategorie s Calverou a Frankem, pomyslím si, takže už tam trochu jsem. Ale co. Kdo jsi bez viny, hoď polystyrenovým balvanem.
PS: Sedm statečných a Tenkrát na Západě natočili dva režiséři, kteří se oba narodili ve stejný den jako já. To nemůže být náhoda.
PPS: Ne, nezapomněla jsem na vůně. Vím, že jsou nejdůležitější. Stačí jednou nasát a… Ale zaprvé nedám k sobě tak jednoduchý návod k použití a zadruhé u filmu se na vůně a pachy nehraje.
Komentáře
Okomentovat