Princezna Pampeliška

Čekám na poryv podzimního větru, který rozčísne chomáčky petrolejového chmýří na šedém podkladu a společně s ním mě odnese. A budu nafoukaná.




Zšeřelým pokojem za stínem hnědé panelákové rolety, která často v neplánovaném okamžiku za hlasitého prásknutí vystřelovala vzhůru, se line jen světlo z dětského diaprojektoru Diax 3. Světlo může i vonět. Možná jak horce zahřívá drobné prachové částice, které víří místností. Ještě intenzivněji to zavoní, když bratři vloží do promítačky "film". Nemá ani 24 políček za vteřinu, ale tak na celý film. Když zatočíte kolíkem po straně, posunete svitek o políčko dál.

Nejdřív musí bratři vyzkoušet, jak film vložit, aby to nebylo vzhůru nohama nebo zrcadlově převráceně. Na obrázky by to nevadilo, ale dole pod nimi je vždycky jedna věta vyprávění. Když máte k pohádce i knížečku Moravské ústředny Brno, dozvíte se o něco víc.

Princezna Pampeliška je smutná. Tak smutná, že to ani nedokážu pochopit. Chci ji promítat pořád dokola a bratři protestují. Radši by viděli Jak se Honzík učil latinsky nebo Veselé válčení barona Prášila. Proto si její příběh sama sobě hraju v loutkovém divadýlku. Mám blonďatou princeznu s vlasy ze žlutého filcu i Honzu. Princezna mi kdysi upadla a má sundavací hlavu. Když ji na konci unáší vítr, vždycky ji to setne. Je pak úplně sťatá. Hlava jí visí na vodicím drátu jen za závoj.

Myslím na ni, když každé jaro foukám do odkvetlých chomáčů. Myslím i na Ferdu a na sadomasochistické choutky slečny Berušky, která funěla schválně málo, aby se mohla kochat, jak mravence s puntíkatým šátečkem mydlí rákoskou. Ale princezna vede. Když je v plném květu, trhám ji hned u země a dlouhé stonky rozděluji na tenounké vlásky, které se pak v kyblíčku s vodou zkroutí do překrásných lokýnek. Mám od bílého mlíčí ruce celé černé a podle krásy účesu si volím miss pampelišku.

Je podzim, čekám na nejsilnější poryv větru a nejsem ani trochu smutná. Vím, jak má pampeliška odolné kořeny. Možná nejodolnější ze všech plevelů.












Komentáře

  1. Mám ráda Vaše vyprávění a komentáře k fotkám. Ten dnešní byl moc krásný, až mě to dojalo. A před týdnem jsme ryli záhonky a já vyryla z vlhké půdy kořen pampelišky tááák dlouhý a rozvětvený, že tam musel někde v hloubi země ještě kousek zůstat. A ten mi to příští rok zase nandá :) Radka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, děkuji, moc mě to těší :-) A pampelišky mají svoje kouzlo. Bez nich zahrada není kompletní :-)

      Vymazat
  2. Šaty vam moc sluší. Jsou krasné. Myslíte, že by mohly být i kojící? A odkud prosím mate střih?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky! Střih jsem si vytvořila z tričkového. Mrkněte ke mně do návodů, je tam k tílku, ale princip je stejný :-)

      Vymazat
  3. Dekuji, nasla jsem a je to parada. Ted si na to jen najit cas ☺

    OdpovědětVymazat
  4. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat