Nedělní chvilka poezie: Dech

DECH
oblaka plaší písek stínem
čekám. vlasy mi voní vínem
červeně
oči víc vidí zavřené
noc mlčí
poslouchám tě z nahrávek paměti
v mozku se vpíjí do obručí
a žádají oběti
den jako začátek. zmaru
dech na dně sklenice se sráží v páru
zhmotňuje tě prázdnota
věřím v slunce i když prší a je zataženo
jen někdy má samota
tvé jméno