Některé filmy může člověk sledovat do nekonečna a ještě dál a pořád v nich objevuje něco nového. U některých navíc zjistí něco nečekaného i u sebe. Kolikrát jsme viděli od dětství Sedm statečných? A teď naposledy jsem při jejich sledování zjistila, že už jsem opravdu stará. A víte proč? Mně už se líbí skoro všichni! No fakt! Téměř každý z těch chlapíků, kteří se i přes rozličnou motivaci rozhodnou pomoci mexickým vesničanům před tlupou banditů, mi něčím imponuje. A to je určitě známka senility. Nebo ne?
