středa 2. prosince 2015

Co ušít? Jsem na vážkách.

Další triko. A tyhle vážky nikoho nenechají na pochybách, že jsou skvělé. Ještě z nich něco vymyslím. Zbylo dost :-)



neděle 29. listopadu 2015

Nedělní chvilka poezie: Let

LET
noc fluoreskuje, svléká se
donaha
temný svět
do černi rána propadá se
podlaha
vzlet
do hlubin
létat se dá jen dolů
navzdory zítřkům našich vin
navždy spolu
tma. svobodný a volný pád
nenávratný noční let
a na dno nedohlédnout
zavři oči. jedenkrát
a naposled
do prázdna vzlétnout

Uzená zebra

Před lety jsem se procházela městem a zaujala mě vývěska před řeznictvím, na níž nějaký vtipálek umazal háček. UZENÁ ZEBRA. Ano, Jindřichův Hradec je rájem exotické gastronomie.

Ve stejném duchu je i tohle tričko. Zebří potisk není na bílé, ale na šedé, takže až tolik neřve (jak dělá zebra, taky ržá?). Je prostě uzený.


 

 


sobota 28. listopadu 2015

Mikina s rolákem a kamínky

Děti stranou! Chodím do práce, takže tepláky už ne. Ale teplákovinu jo, zase jsem z ní něco vrhla. Tady je mikina s rolákem, dozdobená nažehlovacími kamínky.



 


pátek 27. listopadu 2015

Trestanecké (a úplně obyčejné) triko

Pruhy od Michas byla moje láska na první pohled. A triko opravdu není za trest, i když mnohým z vás může asociovat mundúry a mřížoví. Materiál je tak příjemný a přitom není úplně tenký... takže vlastně i láska na první dotek.

 

        


čtvrtek 26. listopadu 2015

Aspoň kapičku štěstí (šaty z elastické teplákoviny)

Ne, vážně jsem neumřela. Ba co horšího - ani jsem nepřestala šít. Jen je čím dál těžší ukecat manžela (který má pocit, že při mém pracovním výkonu musí zachraňovat domácnost, a přichází tak o poslední zbytky smyslu pro humor), aby mě vyfotil. Tak to sem teď začnu vrhat hromadně...

První na řadě jsou šaty, co jsem si ušila dopoledne před vernisáží... Nějak mě přepadla ctižádost mít na každou vernisáž nové šaty. Obávám se, že je to jediná ctižádost, která dojde naplnění... (a možná ani to ne ;-) )







úterý 3. listopadu 2015

poprvé a posté

kdybys mě mohl obejmout
až praští kosti
a směla bych plout
na hoře lhostejnosti
dívala bych se přes
sluneční clonu
polednem vyplaví mě jez
půlnocí bezděčně tonu
jak ji vytvarují tvoje ústa
z mých horkých hlubin vyrůstá
krajina písečně pustá
podrobených písků stíny
hrnou duny do roviny
zoufalství a viny
noc se vrývá do jazyka
a vzlyká
tebou i mnou proniká
poprvé a posté stejně
rty lapám za okovy nebe
tma nás beznadějně
jebe

neděle 1. listopadu 2015

Nedělní chvilka poezie: Odraz

odraz

Thursday, October 5, 2006 8:47:30 PM

počítám zápalky kolik jich uvnitř zbylo
plíce jsou velké nepropustné silo
hrudní kost svírají železná madla
duši černě batikuje líh
nic nevidím když koukám do zrcadla
vnímám se jen očima ostatních

pátek 30. října 2015

MISSED


květen 2009

Déšť. Snažím se usnout, ale bouře venku i uvnitř je silnější. Je půlnoc. Nespím a myslím na své nenarozené dítě. Jsem tolik unavená a spánek odmítá přijít... Zlobím se na celý svět. Nikdo mi nepomůže. V práci jsem zbyla téměř sama... stěhování, přestavba bytu, těhotenství... není to spravedlivé. Teď když potřebuju pomoc nejvíc... Už ani nedokážu cítit radost, těšit se... Nespím a snažím se myslet na své nenarozené díte. Zlobím se na sebe, že ho tím vším vztekem, únavou a bezmocí trápím.... Nikam nepatřím, nejsem ani tady, ani tam. Kolikátý domov už tvořím? Potřebuju pomoc. Opravdu potřebuju, ale komu o ni říct? Nejsou lidi. Víkend bude v květnu už můj třetí pracovní... a do září se tempo sotva zvolní. Nemůžu to přece vzdát, kdo by tam zbyl? Nebo můžu? Ne, vydržím! Zatnu prostě zuby... Vydržím?! Všechno ve mně křičí: Zachraňte mě někdo! Prosím. Ale převrátím se na druhý bok a snažím se usnout.

středa 28. října 2015

Ze starých zásob: Šaty s kapkou deště

Protože chybí čas i chuť šít, láduju sem další starou várku, kterou jsem na blog ještě nedávala. Střih jsem tenkrát upravovala z dlouhého trička. A šaty mi zabavila kamarádka, mohu na ně vzpomínat jen nad fotkami. Asi si budu muset spáchat nějaké podobné.





neděle 25. října 2015

Nedělní chvilka poezie: Svítání

svítání

Wednesday, November 15, 2006 11:40:02 PM

říkám si jak asi voní tvoje vlasy
svírám ruku zmodralou za přesčasy
kdy zapomínám dýchat
nevěřím na rána
ani v svítání
lež
vzduch který vydechneš
sbírám do dlaní
má modrý lem

hluboké noty
tě opisují oválem
mazanými prsty hladíš tóny
tma uniká
skluzavkou z indulony
zemřu jen z poloviny zvuků
sedím na olověném trůnu
nedotčených muka
i když tě nikdy neuvidím
hudba hladí jako tvoje ruka

všechna rána voní stejně
lhostejně a obyčejně
opilá
křížím nohy a lžu ti
abych přežila
v ostrovech suti
prosím o pomoc
víru
zakletou černobíle do klavíru
neslyšné tóny zní tak krutě
hluchá je noc
nespím
a
miluju tě

sobota 17. října 2015

Lístkové šaty

Lístkové šaty zní trochu jako listové těsto, takže z jakého těsta jsou? Z elastického úpletu Lillestoff další do sbírky. Tenhle střih z Ottobre jsem si oblíbila (hlavně proto, že opravdu nerada překresluju střihy). Celkem dobře sedí, jen si ho vždy ještě musím projmout v pase. S velkými rozdíly mezi pasem a boky ve Finsku nepočítají.

 




středa 14. října 2015

Na šedé vlně (+ fotonávod na zip k mikině se stojáčkem)

Lístečkové látky u mě přistálo 1,5 metru. Z velké části je tričko a šaty (fotky zase příště), z fragmentů pak mikina. Měla jsem zbytky dvou různých elastických teplákovin šedé melé, ale povedlo se to zkombinovat a tip ťop to vyšlo. Na přání přidávám fotonávod na všívání zipu.


pátek 9. října 2015

Softshellový kabát

Čílí mě softčíl, takže šiju jedině ze softšelu. Tentokrát jsem přišla na řadu já a květy...



 


neděle 27. září 2015

Mimoni

Tenhle týden jsem stihla spáchat jen dvě trička. A kdo nemá Mimoně, je mimoň. Šup sem s nimi.






neděle 20. září 2015

Kabát a (b)lůza

Dlouho jsem se na to chystala. Tak dlouho, že jsem si říkala, že nemá cenu zničit látku za 600 Kč/m a výš. Ale pak jsem narazila na plášťovku za zlomek a na strakamakatý šifon na halenku za zlomek ještě poloviční. A výmluvy musely stranou. Z klop mě sice chvilku mohlo klopnout a šifon nebude mého srdce šampion, ale nakonec jsem na sebe neskonale pyšná. S jedním milionem dvěma sty tisíci a třemi sty padesáti šesti chybami, ale zvládla jsem to. Na pokraji smrti hladem, na pokraji smrti vyčerpáním, ale stálo to za to! Příště už zase jenom šicí výlety na Kokořín.










středa 16. září 2015

Zateplené šusťáky aneb Návštěvníci se vracejí

Už je podzim, hnědá hlína..., opíjela mě kamarádka Hrubínem, protože zcela pragmaticky potřebuje pro Kristýnku zateplený šusťáky.

Hnědou hlínu jsem zatlačila khaki fleecem podšívky a gatě opláštila stříbřitým kentem na šedý městský sníh. Blyští se jako Dáda Patrasová v Návštěvnících, a Kristýnka tak jistě mezi předškoláky futuristicky zazáří.